Minulý víkend jsme strávili na Vysočině. Cílem byla rodinná oslava a nějaké to prozkoumávání Lipnice nad Sázavou. Po šílené cestě po dálnici, kdy jsme zažili až na sněžení snad všechny proměny počasí, jsme zmoklí zastavili v Hostinci Na Lipce (Šmolovy), kde jsme měli ubytování. Celkem fajn penzionek s kuchyní, který se může chlubit čistotou, pěkným vybavením a moc milým personálem. Dostali jsme navíc pokoj na stranu parkoviště, takže jsme viděli na mašinu.
Ráno jsme se vydali ještě bez brašen do Lipnice. V centru nás zkásnul klučina za parkování (motorka 10Kč/den), Radek se ověsil bundama a s helmama v ruce jsme vyrazili směr Národní památník odposlechu. Triptych žulových reliéfů dokončil v roce 2007 sochař Radomír Dvořák.
Nejprve jsme šli na Ústa pravdy. Opuštěné místo, za více jak půl hodiny jsme nikoho nepotkali, plné zvířat. Sledovali jsme ryby, motýly a vážky. A vůbec se mi od tama nechtělo. Ale museli jsme pokračovat na Bretschneiderovo Ucho, které nás moc neoslovilo, na rozdíl od nádherného lesa, který se pod ním rozprostírá. Pohádkovým lesíkem a kolem Penzionu Silentium jsme se dostali k rybníkům.A teď začalo peklo. V tomhle úseku cesty mě napadly ovada. Mohli jsme je shazovat jak jsme chtěli, po celých nohách mám více jak deset bodanců. Takže nohy oteklé jak konve, jako bonus s boláky. Když mě Radek pak viděl bez kalhot, tak se začal moc těšit z domu na cvičení. Prý doufám, že se to za týden zahojí nebo aspoň odpuchnu. Hodně štěstí... Jestli znáte nějaký fígl, jak nad ovady vyzrát, tak sem s ním.
Někdy mezi setřepáním sedmnáctého a devatenáctého ovada (rády mě kousaly minimálně po dvojicích) jsme dorazili k Zlatým očím. Zajímavý reliéf inspirovaný se zrcadlil na hladině nádherně čisté vody. Nebylo si bohužel kde sednou a kochat se, tak jsme se po chvíli vydali zpět do Lipnice. Cestu jsme zakončili v Hostinci U České koruny, který se prezentuje tím, že zde žil a tvořil autor Švejka pan Jaroslav Hašek. Zařízení vedou jeho vnuk a pravnuk. Za nás můžeme říct, že jde o hospodu s bleskovou obsluhou a skvělýma hotovkama za celkem příjemné ceny. Výpečky se zelím a domácím bramborovým knedlíkem vyšly na 155Kč a po půlce jsem měla dost.
Vrátili jsme se zpět na ho Hostinec pro brašny, které nám pohlídali (velké díky) a zase jinou cestou se vraceli do Lipnice. Příjezd je vždycky fenomenální, protože hrad, který se nad městem tyčí, je vidět z širokého okolí. Večer jsme chtěli zkusit noční prohlídku, ale bohužel byly jen dvě a navíc s nutností předchozí rezervace. Užili jsme si aspoň noční prozkoumávání okolí včetně hledání hrobu Jaroslava Haška. Takže sice jsme nebyla v noci na hradě, ale byli jsme na hřbitově.
Noc jsem strávila tichými modlitbami za zlepšení počasí, protože jsme měli vyrazit zpět domů a od jedné v noci z nebe padaly provazce vody. Po obědě se trochu vyčasilo a zmokli jsme jen jednou :)
